CZE: V počátcích nad tmou prozáří prameny temnotu svou. Mlhavý opar prolomen byl a z věčností vzbouzena zahalená Gaia. Z věčností vzbouzena ke svým dalším nádechům a cítila svou nicotu. Její štěstí drtí smutek. První slza. Smutek se mění v běsnící zuřivost. Slzy roní, zaplavují. Veškeré prázdno naplňují. Utápěna tíhou oceánů a nastává ticho. Exordium! A jizvy jsou zaceleny v řeky a moře. Ze samých hlubin povstávají sochy, stále se hroutí. Nad obzorem povstává oheň a nese světlo svým darem a předává pochodeň svému bratru, aby hvězdy střežily svou temnotu, kdy stíny prahnou po svém spánku věčném. Hory hřmí svou pravou silou, první půdu vzkřísí. Aby mohly být vztyčeny na věky. ENG: In the beginnings above the dusk the springs will flare the darkness of yours Haze mist has been broken and shrouded Gaia woke from eternity Woken up from slumber to her another breath just to feel nothingness The happiness crushes the sadness. The first tear. The sadness changing into raging fury. Shedding tears flooding filling in the void. Drowning under the pressure of oceans the silence begins. Exordium! Scars are healed in rivers and the sea. Sculptures emerging from depths just to crumble again. Fire is emerging above the horizon, bearing light as it's gift and passes the torch to it's brother so the stars can guard the darkness when shadows lust for eternal sleep. Mountains thunder with true might resurrecting the first soil. So they could be upright for eternity.

CZE: Mračna jsou prorážena svým svitem a vše dává jiný význam. Oceány nabízí svou náruč prvním příběhům. Chaos se uspořádal v dokonalý řád. Barvy byly vlity do půdy a zdviženy se vší vznešeností. Temné stíny nabývají jejich dálek, kde vládnou páni lesů. Vodní brány otvírají břehy do nebes. Kde začátky jsou pádem v první krok - poznání! Poznání trhá éter obklopující se mlhy. Pochopení spojení všeho, život a činy se zrcadlí. Uctívání darů zemí poseté, kdy darů je dost, ale nikdy příliš. První stopy nad kořeny lesů. Vzájemnou symbiozou mezi smrtí a životem. Horizont ruší vzpřímená postava. ENG: Clouds are brightened with it's glow and everything gives another meaning. Oceans are giving out it's armful to first narrative. Chaos arranged into perfect order. Colors were poured into soil and upcasted with all grace. Dark shadows are acquiring it's distance where lords of the forrest rule. Water gates are opening shores to heaven. Where beginnings are the first step falls - cognition! Cognition tears ether of surrounding mist. Comprehension is connection of all the life and actions are reflecting. Worshiping the gifts studded on earth when there is enough gifts but never unduly. First footsteps above the roots of the forest. Reciprocal symbiosis between life and death Horizon abolishes upright figure.

CZE: Doby ráje netrvají věčně a čas ho postupně prorůstá dál a dál. Bádání v otázkách všehopočátku je zdeformováno hledáním všemožných lží a všech našich vzájemných rozdílů, které jsou použity proti sobě samým. Nenávist je naší největší hnací silou, která tvoří ty nejvyšší plameny. Kdy bič v pevném sevření dlaní se stal zárukou poslušnosti druhých. V řadách se stále sjednocují další a další bozi. Kdy v jejich jménech se stává člověk králem všech nižších. Hry vyvolených se smrtí a jejich loutek. Z pouhého rozmaru je všechna genialita znásilněna věčnou válkou. Válka krále proti králům. Válka boha proti bohům. Válka člověka proti všemu. Tisíce padají v okamžiku, miliony padají v breku. Nesouhlasná slova nejsou nikdy vyslyšena. Ukrást a ovládnout veškeré elementy Země. Vládnout silou slunce a vypálit šrámy v poušť, kde výkřiky tichnou. Pán země dusí Gaiu ve svých okovech a ta se znovu třese strachem. Jeden malý moment vše změní. V dáli jde cítit pach strachu v ráji. Věčný řád narušil hlasitý křik, který se dere vpřed tisíce let. Svévolně stít nit mezi vším a jimy. Z přežití je boj o nadřazení. Kam vkročí hory jsou tesány v monumenty. Kdy chtíč roste a lidství strádá. Sláva - mamon, duše střádá. Zotročit bratry a sestry. Linií označit svá pohřebiště, pro která budou zuřit a padat stále. Dar tepla a světla byl zneužit, pro zníčení sebe sama. Chtěli být bohy a jediným pohybem své ruky zníčit vše. Úsměvy topící se v řekách jejich slz. Přejí si jejich vysychání a vrátit vše zpět. Potenciál v nejlepší výtvor všech se obrátil pouze ve svou vlastní nemoc. Matka Gaia v troskách, plamenech. Poslední stopa v popelu byla zaváta. Okovy začínají padat pod svou vlastní tíhou a zaznívá první nádech. ENG: Times of Eden doesn't last forever and time is gradually grow thorough it on and on. Research in questions of all beginning is deformed by searching through all possible lies and our differences which are used against us Rage is our biggest impellent power which forms the highest flames. When whip in a firm grip of the palm has become guarantee of obedience of others. Another and another gods are arranging in rows. When in their names the human is the king of all that are lower. Games of chosen ones with dead and their puppets. From mere whim all of greatness is raped with sempiternal war. War of king against the kings War of god against gods. War of the human against all. Thousand are falling in a moment millions succumb to tears. Discordant words are not hear. To stole and dominate the elements of the Earth. To rule with might of the sun and cauterize gashes into desert where screams are becoming silent. Lord of the earth strangles Gaia in his shackles as she is trembling with fear. One small moment to change it all. The smell of fear in the Eden is known in the distance. Eternal order disrupted by the loud cry which is coming up for thousand years. Arbitrarily decapitate the string between all and them. From survival is struggle of superiority. Where mountains walk in is hew in monuments. When lust grows and humanity suffers. Glory - mammon accumulates souls. To thrall brothers and sisters. To mark our burial ground with line which will rage and continuously fall. The gift of warmth and light has been taken an advantage off to destroy itself They wanted to be gods and to destroy all with a single swipe of hand. Smiles drowning in rivers of their tears Wishing their desiccation and to turn it all back. Potential in the best creation of all turned into it's own sickness. Mother Gaia in debris, flames. The last mark in the ash was covered. Shackles begin to crumble it's own weight and the first breath emerges.